Největším spojencem spoření je čas
Rok 2018 byl nejhorším pro takzvané účastnické fondy doplňkového penzijního spoření. Ty dynamické ztratily v průměru 8,6 procenta.
Někteří komentátoři píšou, že výhodnost účastnických fondů zachraňují jen příspěvky státu. Další zdůrazňují, že loni nebyl schopen překonat inflaci ani jeden účastnický fond. Tyto pohledy jsou nejen scestné, ale rovněž nebezpečné.
Nejprve ke státním příspěvkům, které teď údajně zachraňují výhodnost účastnických fondů. Dynamické účastnické fondy přirozeně investují do akcií. A ty mají vysokou kolísavost přímo v DNA. Faktem je, že akcie odměnily investory v dlouhodobém horizontu štědrými výnosy, byť své držitele čas od času vystavily náročným zkouškám.
Představte si, že na konci ledna 2004 investujete do amerických akcií. Budeme uvažovat akciový index S&P 500 a pro jednoduchost nebudeme brát v úvahu dividendy, pouze cenový vývoj akcií. Zmíněný index má v době vašeho nákupu hodnotu zhruba 1130 bodů. O pět let později, koncem ledna 2009, je na pouhých 826 bodech. V té době „sedíte“ na ztrátě 27 procent. Protože nepanikaříte, na investici se znovu podíváte až za rok, na konci ledna 2010. Index je na 1074 bodech. Žádná hrůza, nicméně i tak jste po šesti letech v mírné ztrátě. Znamená to, že investování do akcií je jednoduše nevýhodné? A že nutně potřebujete státní příspěvek? Samozřejmě nikoli. Podívejme se na to, kde se nacházel index S&P 500 na konci ledna letošního roku – 2704 bodů. Byl tedy zhruba o 140 procent výš oproti lednu 2004. A to jsme nezohlednili zmíněné dividendy.
Teď se dostáváme k inflaci.
To, že s ní dynamické účastnické fondy v roce 2018 těžce prohrály, přece neznamená vůbec nic. Pouze se tím konstatuje, že v minulém roce klesaly ceny akcií. Každý zkušenější investor ví, že akcie mohou prohrát s inflací třeba i v pětiletém nebo delším horizontu. To ostatně ukazuje i náš příklad. Důležité (pro budoucí penzisty naprosto klíčové) ovšem je, že na horizontu deseti či patnácti let je u akcií pravděpodobnost dosažení solidního nadinflačního výnosu velmi vysoká.
Dynamické účastnické fondy jsou vzhledem k tomu, že drží akcie, dlouhodobými investičními nástroji. Lidé, kteří si prostřednictvím nich vytvářejí rezervy na stáří, si musí uvědomit, že jejich zdaleka největším spojencem je čas. Vždyť mnohým zbývá do důchodu třeba dvacet nebo i třicet let. Měli by tedy ignorovat přirozené kolísání cen akcií a zaměřit se na to, co mají plně pod svou kontrolou – samotné vytváření úspor. Právě tam mají Češi obrovské rezervy. V průměru mají v penzijních fondech naspořeno třináctkrát méně než občané „starých“ členských států EU.